Vockelův dědeček Bernard Pavel Moll zemřel už před více než čtyřiceti lety a rodině se ani po opakovaných pokusech nepodařilo sbírku prodat. Fridrichovi sourozenci tedy svolili, aby se souborem naložil, jak uzná za vhodné. Prvořadé pro ně bylo vyklizení bytu ještě před plánovaným stěhováním. Vockel, ač se na Moravu přiženil teprve na přelomu století, patřil již léta do činorodé Moravskoslezské vlastenecko-hospodářské společnosti pro povznesení zemědělství, věd a umění, spolku pozdně osvícenských intelektuálů tvořeného převážně zemskou šlechtou, úřednictvem a prvními průmyslníky. Tato společnost stála v roce 1817 u počátků Františkova musea v Brně a osobní příspěvek k jeho rozvoji byl pro moravské patrioty věcí osobní cti. Fridrich Zikmund Vockel se rozhodl věnovat sbírku map a vedut po svém dědovi.
Velkorysý dar potom ležel bez výraznějšího zájmu nejdříve v prostorách augustiniánského kláštera na Starém Brně, poté v budově Františkova musea. Při oddělení knihovny od musea byla sbírka předána Zemské knihovně, protože archiv o ni neprojevil zájem. Paradoxně toto letité opomíjení zajistilo souboru pozici unikátu nejen ve středoevropském prostoru. Dnes představuje jedinečný příklad pozdně barokního a raně osvícenského sběratelství, dochovaný v téměř intaktní podobě. Soubor totiž nebyl během let nijak výrazně rozšiřován, ani z něj nebyly větší skupiny map přemanipulovány jinam (snad s výjimkou map Moravy). Zachoval si tedy svoji původní strukturu tak, jak mu ji vtiskl Bernard Pavel Moll.
Pravděpodobně ještě v první polovině 19. století byl ke sbírce vypracován lístkový katalog, který vycházel z původních rukopisných mapografií, koncem 50. let 20. století byl potom knižně vydán soupis map a vedut obsažených v kolekci. Počátkem 2. tisíciletí byla potom sbírka rekatalogizována a zpřístupněna v online katalogu Moravské zemské knihovny. Následně byla z prostředků programu Europeana Travel zdigitalizována a prostřednictvím tohoto webu zpřístupněna veřejnosti.
